PP – PROCHÁZKY PRO (PŘED)ŠKOLÁKY

PEPRNÉ PROCHÁZKY JSOU URČENÉ PRO DĚTI (NEJLÉPE VE VĚKU 5-11 LET) S DOPROVODEM. TRVAJÍ 90-120 MINUT, BĚHEM KTERÝCH SI POVÍDÁME A OBJEVUJEME SPOLU MÍSTA V PRAZE, KTERÁ ZA TO STOJÍ. PROCHÁZKY SE ODEHRÁVAJÍ JAK VENKU, TAK V INTERIÉRECH, KAM SE BĚŽNĚ ČLOVĚK NEDOSTANE. POVÍDÁME SI FAKTA, ALE TAKÉ POVĚSTI A LEGENDY. A POKUD SE S NÁMI VYDÁTE ZNOVU, ODVOLÁVÁME SE ČASTO NA TO, CO JSME VIDĚLI POSLEDNĚ. VŠE JE PŘIPRAVOVÁNO HLAVNĚ PRO DĚTI.

PEPRNÁ PRAHA – KAŽDÝ MĚSÍC JINÝ CÍL.

2019 TEXT PŘEPSAT

PPP – PĚT PŘÍJEZDŮ PIANISTY (W. A. MOZART)

Prosincová procházka nás zavedla ke Stavovskému divadlu a k osobě samotného Mozarta.

P – Příběh

Vánoční čas je speciální a vždy se snažím vymyslet procházku, která důstojně zakončí naše každoroční povídání. A myslím si, že se závěr roku letos skutečně vydařil.

Už pár let jsem si říkal, že bych měl dětem představit W. A. Mozarta. Máme za sebou jednu procházku o Bedřichu Smetanovi, dvě o Antonínu Dvořákovi, a Mozart se tak logicky nabízel jako další v pořadí.

S Amadeem je spojována Bertramka, ale protože je v žalostném stavu, hledal jsem jiné místo. Stavovské divadlo, ve kterém byl mistr osobně přítomen, je ideální volbou.

Na děti však čekalo překvapení. Dorazil jsem totiž v kostýmu. Trojcípý klobouk, plášť a fiží. Nebylo pochyb. Dnes nebude provázet Libor, ale W. A. Mozart.

V Kolovratském paláci u Stavovského divadla jsme si řekli něco o době, kdy se v Praze začínají stavět první divadla. A také jsme si představili rod Kolowrat-Krakovských, jehož zástupci souhlasili s tím, že můžeme v jejich paláci chvilku pobýt.

Pod dřevěným stropem jsem dětem povyprávěl o svém životě. Kolik jsem měl sourozenců, jak mě tatínek neustále brával na vystoupení po celém světě a chlubil se mnou. Prozradil jsem okolnosti smrti maminky, mého domácího mazlíčka špačka či mého tatínka. Představil jsem jim budovy, které se mnou v Praze souvisí, i to, jak jsem umřel. Nebojte, na manželku a mé děti se dostalo v povídání také.

Pak jsem je už vedl Železnou ulicí směr kostel svatého Mikuláše. Posadil jsem je do lavice a začal jsem povídat o své skladatelské činnosti. Zazněly ukázky Malé noční hudby či Tureckého pochodu – na varhany. A na klavír zazněly i árie z Figarovy svatby či Dona Giovanniho. Kromě hudebního doprovodu byla přítomna i operní zpěvačka, která všemu dodala ten pravý punc.

Povídali jsme si o okolnostech vzniku Dona Giovanniho a rozhodně nikomu nevadilo, že jsem všem prozradil, o čem opera je. Naopak – když děti odcházely, tušil jsem, že nejedno z nich do roka a do dne na operu s rodiči půjde.

P – Prohlédnuto

Kolovratský palác na Starém Městě (přízemí, první a druhé patro), Stavovské divadlo, kostel svatého Mikuláše na Staroměstském náměstí.

P – Poděkování

Rodině Kolowrat-Krakovských za to, že jsme mohli do jejich paláce o víkendu vstoupit. Konkrétně paní Zdeňce Hegerové ze Správy Kolowratových domů za organizaci domluvy a paní doktorce Dominice Kolowrat-Krakovské za udělení souhlasu.

Poděkování si zaslouží i varhaník a klavírista Michal Hanzal, který nás v kostele doprovodil na hudební nástroje, a Marie Šimůnková, která svým hlasem vytvořila v kostele kouzelnou předvánoční atmosféru.

PPP – PŘEVELIKÉ PAPRSČITÉ POHŘEBIŠTĚ (OLŠANSKÉ HŘBITOVY)

Listopadová procházka nás zavedla na Olšanské hřbitovy

P – Příběh

S dětmi jsme už navštívili několik hřbitovů. Například ten vyšehradský, nebo starý židovský hřbitov v Radlicích. Ale na největší pohřebiště u nás jsme se dostali až nyní.

Sraz jsme měli ve vestibulu metra Flora. Děti se dozvěděly, proč se Flora jmenuje Flora a kde na floru můžeme v metru narazit. Také jsme si představili některé zastávky na lince A a povídali jsme si o různých barevných kombinacích, co která barva pro metro znamená.

Cestou na hřbitov jsme si ještě něco řekli o obchodním centru Flora a ukázali si na konci ulice vodojem, jehož funkci jsem zmiňoval v Podolí.

To už ale scházíme po schodech dolů a vstupujeme brankou dovnitř. U mapy se nejprve zorientujeme, kde zrovna stojíme a kudy půjdeme. Kdyby se někdo ztratil, tak aby našel cestu zpět. Čeká nás procházka nejstarší části hřbitova. Mnoho osob zde pohřebných děti znají. A hodně z nich je spojováno s Národním divadlem.

Svůj prostor dostane i téma, jak se dříve na hřbitovech kradlo. Jak vypadaly náhrobky v minulosti a co jim dnes chybí. Smutný pohled.

Zastavíme se i u Svaté holčičky či u dvojice sester, o kterých koluje smutná legenda. Končíme u kostela zasvěcenému patronům proti moru. A k mé radosti je některé děti znají. Už jsme na ně totiž několikrát v Praze narazili.

P – Prohlédnuto

Stanice metra Flora, obchodní centrum Flora, Olšanské hřbitovy, konkrétně část I. – V., kostel svatého Rocha, Šebestiána a Rozálie.

P – Poděkování

Kamile Jurajdové z organizace Hřbitovy a pohřební služby Praha, se kterou jsem nejen absolvoval veřejnou procházku po Olšanských hřbitovech, ale poskytla mi i procházku soukromou.

PPP – PRESTIŽNÍ PRVENSTVÍ PŘESTAVBY (CLAM-GALLASŮV PALÁC)

Říjnová procházka nás zavedla do Clam-Gallasova paláce

P – Příběh

Clam-Gallasův palác jsme s dětmi před mnoha lety navštívili. Konkrétně jednu výstavu, která se týkala doby husitské. Pak se ale palác uzavřel a procházel náročnou a dlouhou rekonstrukcí. Když jsem se dozvěděl, že se vše povedlo a palác je připraven přivítat první návštěvníky, domluvil jsem se na příslušných místech, že bychom palác navštívili také. A bylo nám přáno! Palác, který získal prestižní ocenění Stavba roku 2022 za svoji přestavbu, nám byl k dispozici.

Povídání jsem začali na Mariánském náměstí, kde jsme si připomněli kostelík, který tady dříve stával. A pak se naše pozornost zaměřila na krásnou sochu Terezky, o které se říká, že je jednou z nejbohatších soch.

Další příběhy jsme si připomněli u vchodu do Clam-Gallasova paláce, protože po stranách jsou vidět hrdinské činy bájného Herkula. Hned za vraty stojí socha Tritona s mušlí v ruce. A to už vcházíme přímo do paláce.

Prvním interiérem je bývalá konírna, ze které je udělaný prostor pro restauraci. Ta ještě čeká na svého nájemce. Vcházíme do druhého patra, kde je hlavním lákadlem vysoká knihovna s tajnými dveřmi. Dostáváme se i pod střechu, na půdu. To je krásná půdička, zní od nejednoho rodiče. A tu se rozezní jedna árie od Mozarta, který tu dříve hrál. Ne na půdě, ale v paláci.

Procházíme jedním sálem za druhým a vše je korunováno v Mramorovém sále. Děti už bolí za krkem, protože na stropech jsou výjevy bohů, které si také představujeme. Cestou po kamenném schodišti, které zdobí sochy od M. B. Brauna, se loučíme s tímto barokním skvostem.

P – Prohlédnuto

Mariánské náměstí, socha Terezky, reliéfy u dveří, socha Tritona, Clam-Gallasův palác a několik desítek místností uvnitř – včetně půdy a konírny.

P – Poděkování

Zaměstnancům Magistrátu hlavního města Prahy v čele s ředitelem odboru Služeb Lukášem Stránským.

PPP – PODOLÍ: PLAVEME PRSA (PODOLÍ A VESLAŘSKÝ OSTROV)

Zářijová procházka nás zavedla do Podolí

P – Příběh

V době covidové, kdy nebylo možné se s dětmi scházet prezenčně, jsme se vídali pouze on-line a povídali si o Praze přes obrazovky počítačů. Jedním z témat byly i ostrovy v Praze. Už ani nevím jak, ale seznámil jsem se přes e-mail se starostou veslařského klubu Blesk, který mi napsal, že až vyrazíme s dětmi opět na skutečné procházky, tak nás rád pozná osobě. A kdy jindy na pražský ostrov než hned po letních prázdninách?

Sraz jsme si dali u Podolské vodárny. Bohužel jsme se nedostali dovnitř, ale i tak jsme si činnost vodárny představili. A samozřejmě jsme se zaměřili na sochařskou výzdobu a pojmenovali jsme si nejen velkou sochu Vltavy, ale i menší sochy, které představují její přítoky a přítoky přítoků.

Další naší zastávkou byl plavecký stadion v Podolí. Poukázal jsem na sochařské dílo u vchodu a dětem jsem přinesl fotky z interiéru budovy. A také ty, které ilustrují, co tu dříve stálo. Krásnou elegantní stavbu jsem jako malý kluk chodící do Podolí nevnímal, ale teď mě těší, že mohu jiné děti na její ladné křivky upozornit.

Jediným interiérem na podolské procházce se nám stal Racek – botel kotvící na Vltavě. A s laskavým svolením jsme mohli vstoupit jak do jednoho z pokojů na lodi, tak na její záď a rovněž na venkovní terasu. Docela by mě zajímalo, kolik dětí po procházce řeklo rodičům, že by chtělo někdy strávit noc na lodi.

Procházku jsme ukončili na Veslařském ostrově. Bavili jsme se o veslařském klubu Blesk a o Poříčním oddělení Policie ČR, které operuje na území hlavního města. Škoda, že jsme se nedostali přímo k nim na návštěvu, ale na druhou stranu to nevadilo, protože už by se nám delší povídání do procházky nedostalo.

P – Prohlédnuto

Podolská vodárna, plavecký stadion v Podolí, botel Racek, Veslařský ostrov, Poříční oddělení Policie ČR.

P – Poděkování

V první řadě Karlu Krejčímu z botelu Racek, že se nebál děti pustit nejen na palubu, ale i do jednoho z pokojů. Dále příslušníkům Poříčního oddělení, se kterými jsem osobně mluvil a už to vypadalo, že nás také přivítají. Ale z důvodu předsednictví naší země v EU nebyla nakonec naše návštěva schválena.

PPP – POSLÁNÍ: POMODLIT, PRACOVAT (BŘEVNOVSKÝ KLÁŠTER)

Červnová procházka nás zavedla do Břevnovského kláštera

P – Příběh

Dáváme si s dětmi sraz před Břevnovským areálem. Než vejdeme dovnitř, rozhlédneme se kolem. Poznáváme Patočkovu ulici, která tady končí. A s panem Patočkou jsme se seznámili už minule. Nikoho nezaskočí, proč se Bělohorské ulici říká Bělohorská. Ale co ta zastávka U Kaštanu? Která politická strana tady vznikla?

A proč jsme se potkali na Břevnově? Protože Břevnov něco slaví. Ano, opět sto let. A jak vypadá znak Břevnova? Napoví nám kamenný pán nad vchodem. Dovolte, abych Vám ho představil. Jmenuje se Benedikt.

Nejen o Benediktovi jsme si povídali. Ale i o Vojtěchovi. A o Boleslavovi. Jak souvisí s tímto místem, kde na ně můžeme narazit, a hlavně co se to tenkrát tady odehrálo?

Středobodem je samozřejmě svatá Markéta. Proč se vlastně svatostánek jmenuje po ní? A ta osoba, která tu má zvenku náhrobní kámen, to je kdo? Svatý Vintíř? S ním jsme se ještě v Praze nikdy nesetkali. A ten hotel – Adalbert. Co má společného s naším Vojtěchem?

Prošli jsme až k Vojtěšce, kde pramení Brusnice. Další zastávkou se stala Josefka, u které jsme si povídali příběh o tom, jak se z Břevnova stalo omylem město. A vše jsme zakončili u fontány před oranžerií.

P – Prohlédnuto

Břevnovský areál se svatou Markétou, sýpka, rybníky, Vojtěška, Josefka, oranžerie.

P – Poděkování

Galerii Entrance, konkrétně Martinu Bražinovi, že dokázal zabezpečit naši návštěvu v oranžerii i mimo otevírací dobu. A bratrům benediktinům, kteří se sice nemohli z časových důvodů podílet na naší procházce, ale díkybohu za jejich aktivitu uvnitř, protože to tam mají moc hezké.

P – Publikace

Břevnovský klášter: historie kláštera, průvodce, benediktinský život od Royta, Skřivánka a Koupila; Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty.

PPP – PRŮMYSLOVÁ PLODINA POJIŠTĚNA (HOTEL ANDAZ NA SENOVÁŽNÉM NÁMĚSTÍ)

Květnová procházka nás zavedla do moderního hotelu v centru Prahy

P – Příběh

Začalo to tím, že mi moje sestra oznámila, zda vím, že se na Senovážném náměstí otevírá nový hotel, který svou výzdobou odkazuje na pražské pověsti a legendy. Hned jsem kontaktoval odpovědnou osobu, na kterou jsem dostal číslo, a dostalo se mi nesmírně vřelého přijetí.

Domluvil jsem s hotelem, kam můžeme, co bychom neměli a co je nám k dispozici. A já jsem se už těšil, až dětem hotel představím.

Procházka začala v nedaleké Jeruzalémské synagoze. Před ní jsme si s dětmi zopakovali rozdíly mezi kostelem a synagogou a počítali jsme Davidovy hvězdy. Položili jsme si otázku, proč se synagoze říkalo Jubilejní a zda název ulice souvisí se synagogou, nebo je tomu naopak – název synagogy souvisí s ulicí Jeruzalémskou.

No a pak přišel příběh o Bruncvíkovi, který se na mnoha místech odehrává v nově otevřeném luxusním butikovém hotelu Andaz. Dostalo se nám možnosti navštívit historické salonky, současné salonky a prostory kolem recepce. A já jen mohl říkat – toto je odkaz na Golema, toto je odkaz na Kazi, Tetu a Libuši, toto je odkaz na Bruncvíkův prsten a na hlavy, které popadaly na jeho rozkaz, toto je odkaz na Zlatou uličku a na lva. Prostě nádherný hotel.

A už jsme zase byli venku. Tady na náměstí je pozoruhodný pomník, který se týká Arménie, tady je zajímavá funkcionalistická budova, ve které je nyní kino. A víte, proč je na budově napsáno Edison? A zde vidíte renesanční farní školu. Jo a tady je škola, která se jmenuje podle Jana Patočky. Víte, kdo to byl? Ne? Tak to si musíme říct. A za měsíc, až se sejdeme v Břevnově, tak tam je Jan Patočka pohřbený.

A pokračujeme kostelem svatého Jindřicha a svaté Kunhuty. Jindřich je tu všude – má svoji ulici, zastávku tramvaje, věž, ale chudák jeho manželka Kunhuta. Byla chudák za svého života, a teď na ni lidé také zapomínají. Takže jsme ji museli připomenout. A protože má kostel otevřeno, pojďme dovnitř. Mají tu dělovou kouli. A také svatou, která má v ruce zub a kleště na zuby. Přes Senovážné náměstí jsme se dostali až ke kašně, kde jsme u pěti soch veletoků uzavřeli naše povídání. Že vidíte pouze čtyři sochy? Tak schválně, kde je ta pátá?

P – Prohlédnuto

Jeruzalémská synagoga, hotel Andaz, pomník arménsko-českého přátelství, kino Edison, kostel svatého Jindřicha a svaté Kunhuty, Jindřišská věž, Česká národní banka, kašna Čeští muzikanti.

P – Poděkování

Největší poděkování patří Elišce Alexové, sales a marketing koordinátorce, která byla hnacím motorem, díky kterému jsme dostali povolení od její ředitelky, od ředitelky ředitelky a já nevím, kdo vše se s naší prosbou setkal. Ale naše návštěva dopadla na jedničku. Také komunikace se zaměstnanci hotelu byla bezproblémová. A dále děkuji faráři z kostela svatého Jindřicha a svaté Kunhuty, se kterým jsem byl domluven na otevření kostela, aby nebyla ochuzena i ranní skupinka.

P – Publikace

Webové stránky hotelu Andaz ze skupiny Hyatt. 

PPP – PRÁČE POHUPUJE PRAKEM (KARLÍNSKÉ NÁMĚSTÍ A DDM)

Dubnová procházka nás zavedla do Karlína

P – Příběh

Děti, víte, jaké výročí slaví Karlín? No přeci sto let od připojení k Praze. Ale ještě předtím byl Karlín samostatným městem. Pojďme si společně připomenout historii Karlína. A když jsme u toho – proč se Karlín jmenuje Karlín? Podle Karla? Karla IV.? To právě ne. Jmenuje se podle ženy, Karolíny.

Dáváme si sraz v centru Karlína – na Karlínském náměstí. A to u sochy kluka, který má něco divného v ruce. Ano, je to prak. Proč tady stojí práče? A proč se dívá na Vítkov? Znáte někoho, kdo se prakem proslavil? Pojďme tady do budovy vedle a já Vám něco pustím.

Vstoupili jsme do Karlínského spektra, vlajkové lodi Domu dětí a mládeže. Vystoupali jsme do prvního patra, kde byla už připravena audioukázka. Samuleova kniha nám povídá… S dětmi jsme si rozebrali skladbu od Wericha a vysvětili jsme si netradiční slova: volky–nevolky, tobolka, homolka. V jaké době vznikla píseň David a Goliáš? A co tím autor myslel? A je konflikt, který se odehrává na Ukrajině, v něčem s písničkou podobný?

Odcházíme z DDM do kostela svatých Cyrila a Metoděje. Zvenku si představíme sochy našich světců, zastavíme se u dveří, kde jsou znázorněny po vzoru komiksu důležité momenty z naší historie, a vcházíme dovnitř. Ohromí nás obrovská církevní stavba. Krásná a barevná. Ani se nechce věřit, že tu před pár lety bylo bahno do výše dvou metrů…

Jdeme Karlínem a ukazujeme si synagogu, která už synagogou není, dále kapli, která vypadá jako normální dům, ale uvnitř je krásně vyzdobená, a u Negrelliho viaduktu si připomeneme tento technický unikát, který se právě dočkal velice nákladné rekonstrukce. A poslední naše kroky vedou do kasáren.

Kasárna Karlín – místo, kde je mnoho dětí poprvé. A dle jejich reakcí určitě ne naposledy. Věž, hřiště, beach volejbal, venkovní posezení, sauna, kavárna, letní promítání, workshopy, panelová výstava. Anebo bazén, který dříve sloužil vojákům. Nyní si v něm můžete dát třeba utopence.

P – Prohlédnuto

Karlínské náměstí, socha Husitské práče, Karlínské spektrum, kostel svatých Cyrila a Metoděje, bývalá synagoga v ulici Vítkova, kaple svatého Karla Boromejského, Negrelliho viadukt, Kasárna Karlín.  

P – Poděkování

Řediteli Domu dětí a mládeže Liborovi Bezděkovi, dále jeho úžasnému kolegovi, řediteli Karlínského spektra Davidovi Berenreiterovi, a všem, kteří se podíleli na naší návštěvě. A to až k panu vrátnému, který nás měl o víkendu na starost. Dále poděkování patří faráři kostela a neznámé paní, která se mě ujala den před procházkou, když jsem kostel navštívil před zavírací dobou. A také děkuji Michaele Beránkové z Kasárna Karlín za poskytnutí materiálů k jejich objektu.

P – Publikace

Panely z Kasárna Karlín, text písničky David a Goliáš, webové stránky kostela svatých Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí.   

PPP – PAST PRO PLOUTVÁKY (VRŠOVICE)

Únorová procházka nás zavedla do Vršovic

P – Příběh

Vršovice jsou čtvrtí, kterou jsem příliš neznal, ale poslední dobou jsem v nich byl čím dál častěji. A tak přišla logicky na řadu otázka, kdy představím Vršovice i dětem. A přišlo to rychle, Vršovice se staly první čtvrtí v roce 2022, kde jsem začínal procházku slovy – děti, víte, co se tady stalo před sto lety? Odpověď měla být ta, že tato městská čtvrť bývala dříve samostatným městem a před sto lety se připojila k Praze. Stejně jako další čtvrtě, které nás v roce 2022 čekají.

Začali jsme v ulici Moskevská. V době, když se Moskva skloňovala v souvislosti se „speciální vojenskou operací“ čím dál častěji. My jsme však pronikli na skrytý vršovický dvoreček, který nás zavedl do Asie. A připomněli jsme si čínský Nový rok.

Další budova, celkem nehezká, nám připomněla Tomáše Baťu. A hned naproti jsme se zadívali na kostel, kolem kterého byly samé kalichy. Meziválečná architektura a dílo Pavla Janáka, kterého jsem dětem představil trošku legračně. Snad by se pan Janák nezlobil, že jsem využil jeho jména k přirovnáním s ženskými jmény Pavla a Jana. Ale zase si to děti budou pamatovat.

Kostelík svatého Mikuláše na Vršovickém náměstí se otevřel jen a jen pro nás. A my jsme si mohli v kostele připomenout příběh Mikuláše, který byl zachycen na moderním obraze na oltáři.

Na Vršovickém náměstí jsme se zastavili u sochy sv. Jana Nepomuckého a u budovy Občanské vršovické záložny. Pak jsme se vydali vzhůru do kopce k zámečku, kolem kterého v minulosti poletoval bourec morušový a vyrábělo se zde hedvábí. Dnes však budova slouží jako dům pro seniory. A my jsme do domova mohli vstoupit a ohřát se.  

Procházka byla zakončena ve vršovickém kulturním centru Vzlet, kam jsme také dostali povolení vstoupit. Nahlédli jsme na nejstarší dřevěné projekční plátno a v předsálí jsme se za zvuku písničky o Vršovicích rozloučili.

P – Prohlédnuto

Moskevská ulice, Husův sbor Vršovice, kostel sv. Mikuláše, socha sv. Jana Nepomuckého, Občanská záložna Vršovice, Rangherka, Heroldovy sady, kulturní centrum Vzlet.

P – Poděkování

Sáře Pospíšilové a Lucii Mlejnkové z kulturního centra Vzlet, kostelnici Hance Řehořové z kostela sv. Mikuláše a paní Olze Brandejské z Vršovického zámečku – domova pro seniory.

PPP – PRODUKCE POD PSEUDONYMEM (SKAUTSKÝ INSTITUT)

Lednová procházka nás zavedla do Skautského institutu

P – Příběh

Lednové opakování nejen minulého roku, ale i předminulého. Před rokem v lednu jsme kvůli covidu byli v kontaktu spíše on-line. Ale při rozvolnění jsme vždy vyrazili ven. Je tedy třeba zopakovat všechny procházky za uplynulé dva roky. Při hledání vhodného místa, kde bych mohl dětem promítat prezentaci, jsem narazil na starý dobrý Skautský institut, který sídlí na Staroměstském náměstí.

V těchto prostorách jsem začínal svoji pracovní kariéru. Kdybych jen tušil, že za patnáct let tu budu chodit s dětmi.

Podíváme se na radniční domy, a než vejdeme do posledního domu v řadě, do domu U Minuty, pečlivě si prohlédneme sgrafita. Zvláště to mezi prvním a druhým patrem. Odehrává se na nich dojemný příběh lásky mezi otcem a synem.

Ale už je zima, musíme se jít ohřát dovnitř. Ještě zmíním, proč se dům jmenuje tak zvláštně, a už jsme v teple. Pokládám za nutnost představit Skautský institut a Junáka. Padne i otázka: Kdo z Vás, děti, chodí do skauta?

Pak přijde na řadu velké opakování. Z každé procházky za uplynulé dva roky jsem dětem připravil pět otázek. Celkem na děti čeká 65 otázek. Opakování je prostě matkou moudrosti.

V závěru si pustíme Simpsonovi. Proč? Protože se v úvodní znělce jednoho dílu objevuje jméno Banksy. A toho bych chtěl dětem také představit. Ale ne tady, ale v zajímavém výstavním prostoru. Odcházíme do odsvěceného kostela archanděla Michaela, kde na nás čeká výstava.

P – Prohlédnuto

Radniční domy, dům U Minuty, Skautský institut, dům U Železných dveří, kostel archanděla Michaela

P – Poděkování

Skautskému institutu, konkrétně jeho řediteli Miloši Říhovi – Šípkovi. Evrenovi Derya z výstavy Banksy, který nám zařídil možnost zhlédnout výstavu bez nutnosti platit.