Jednou v neděli: malý Kryštof chodí po bytě sem a tam a říká: „Mamí, tatí, že jsme šli s Liborem za Mikulášem?“ „Ano, Krýšo, šli.“ „Mamí, a že je to socha?“ „Ano, Krýšo, je. A víš, co má v ruce?“ Do rozhovoru se přidá starší bráška malého Kryštofa. „Má přece hůl.“ „Ano, Máťo, a co má ještě?“ „Jablíčko?“, zkouší Matěj. „Ne, jablíčko to není.“ „Koule. Má koule! A zlatý!“ Nadšeně si vzpomíná malý Kryštof. 

 Zdravím pane Libore, netroufám si Vás oslovit pouze Libore, i když u nás jste Libor, nebo pouze Libka. Moc Vám děkuji za neuvěřitelně krásný nápad na poznávací procházku po Praze. Bylo to super! Bomba.  Zážitek pro mě i kolegyně. Kamarádi Andrey jsou u nás vždy vítáni. Pokud zatoužíte po krásách vesnice, ráda Vás osobně poznám. Ještě jednou díky.

Náš Matyáš po sobotní procházce ke kapucínům na Hradčanech nakreslil ve školce tento obrázek. My, kteří si živě vzpomínáme na počítání dělových koulí na Novém Světě, víme, co tím chtěl básník říci.

Dobrý den, Libore, moc děkujeme za včerejší procházku. Dostali jsme se díky Vám na moc zajímavá místa a dozvěděli se nové informace o Národním divadle. Líbilo se mi i to, že jsme začali venku procházkou kolem divadla a na konci jsme u modelu navázali na úvodní informace. Umíte velice dobře pracovat s dětmi, leccos se od Vás učím 🙂 Mějte se hezky, těšíme se na příště.

Přátelům Prahy přinášíme pochvalné poémy na Peprnou Pražskou procházku! P-doporučujeme všem – naše třída byla nadšena!!!!

Dobrý den pane Peprný, jsem ráda, že Šárka se procházky účastnila. Manželovi se procházka také líbila a říkal, že to máte pro ty děti moc dobře udělané. A myslím si, že to bylo vidět i na tom, že Šárka vykládala opravdu zajímavosti (zlatý déšť, zpívající fontána a i o výstavě skla v Královském letohrádku mluvila) a to jsem si myslela, že přijde pouze s větou … dobrý:) …znáte děti:) Pokud to bude možné, rádi se zúčastníme i další prohlídky, kterou plánujete.

Dobrý den, Libore, celá akce s Vámi měla ještě dohru, protože rodiče od těch kluků, co s námi byli v kostele Panny Marie Vítězné, vyprávěli, že kluci stále doma mluvili o Pražském Jezulátku a o jeho šatičkách… Jedna maminka má dokonce plnou kabelku těch foteček, co si měli vzít kluci jen jednu. Ale prý si je doma stále prohlíží 🙂 Moc díky a mějte se hezky.

Líbil se mi vtipný web, který měl šmrnc a také příjemná domluva na individuální procházku. Byla jsem zvědavá, jak se podaří zaujmout tři děti v rozmezí 7-12 let. No a výsledek? Po první procházce si děti vyžádaly „repete“,  připomínají mi nejpikantnější historky a hlavně  se těší  na další návštěvu Prahy –  co jim Libor vymyslí. Co může být víc 🙂

Moc děkujeme za Peprnou hradní stráž. Bylo pro mne překvapením nadšení neteře, která je s dějepisem na štíru. Prosila mne, abych ji na další Peprnou Prahu vzal s sebou. Chce Vás jako učitele dějepisu.

Je to dnes velmi vzácné, když někdo ve svém volném čase předává našim dětem lásku ke kultuře, historii a ukazuje jim naše kořeny. Tohle jestli jednou ztratíme , tak zbyde jen prázdná, vykořeněná nákupní společnost bez hodnot a bez cíle. Jsem moc rád, že děláte co děláte a vidím v tom skutečný smysl a dává mi to naději, že vyrostou děti s trochu jiným pohledem na svět kolem sebe.

Sobotní hru chválím. Dobré tempo, vyšší hustota odkazů a časový limit. Šifry se povedly, děti se potrápily… Pro mě jako Nepražáka je velice cenné to šmejděni po centru. Oceňuji, když to vedeš postranními uličkami či pasážemi, které člověk běžně míjí.

Široko byl přesně takový, jak jsem si ho od dětství představoval. Nový fantastický prostor, úplně jiný než u první hry o Tleskačovi, aranžmá jako z nějakého „escape room“. Běhal nám mráz po zádech.  

Ze Široka ale byly děti paf. Naše Hanka byla v partě nejmladší, takže u všeho luštění stála spíše opodál a tiše sledovala, co dělají ostatní. V tom sklepě ale nejistě stála u dětí a zkoumavě, možná trochu i se strachem fixovala zrakem Široka. Moc pěkná hra.

Libore, musím se s Vámi podělit o zážitek. Po minulé kubistické procházce jsme jeli domů po nábřeží a tak jsme sledovali kubistické domy. Dětem lezly oči z důlků. A když jsme pak minulý týden jeli z centra stejnou cestou, věděla celá tramvaj, že „jako tati, koukej, tady to začíná! Vidíš ten kubismus? To je takový to džžž na jednu stranu, džžžž na druhou stranu, jak říkal Libor“. Byla jsem na děti opravdu pyšná.  

Dobrý den, děkujeme za procházku do Národní galerie. Byla moc fajn a syn Šimon byl nadšený. Říkal, že by nikdy nevěřil, že mohou dvě hodiny strávené koukáním na obrazy tak rychle utéct. 

Řekla bych, že ho to dost inspirovalo. Odpoledne jsme si ještě hledali něco o Rembrandtovi …

Libore, děkujeme za včerejší procházku po Pražském hradě. Moc se nám líbila. Cestou domů přes Malostranské náměstí se děti k Vašemu povídání pořád vracely. Dneska jsme si na Vás také mockrát vzpomněli – bašta, Jiří z Poděbrad, pražská náměstí, hranice Starého a Nového města … Z nábřeží u Vltavy jsme koukali na Hrad a vzpomínali na včerejší prohlídku s Vámi – viděli jsme okna, kde proběhla defenestrace, zahradu Na valech atd. Když jsme se dnes po návštěvě ZOO vydali okouknout nově opravený orloj a procházeli se malými uličkami Starého Města a okukovali Židovské město, hned Šimon říkal “Příště by nám o tom Libor mohl vyprávět :-)”.

Libore, ještě Vám musím jednou poděkovat, protože procházka byla jako vždycky moc prima.

Liborek dopředu váhal, jestli vůbec půjde. Spousta věcí si totiž zaslouží jen převracení očí a povzdech, jak je to “trapný”.

Někde u Býčího schodiště se ptal, jak dlouho ještě bude procházka trvat, tak jsem se trochu lekla. Následně si ale povzdechl, jaká je to škoda, že už jen hodinu neb (cituji) “ S Liborem bych tady chodil klidně ještě tři hodiny! “ Což je od puberťáka asi největší možné uznání!

Připomínka prosincové procházky, která se nesla v secesním duchu s prohlídkou Slovanské epopeje od Alfonse Muchy. Dostal jsem další měsíc krásné psaníčko od malé Markétky a malého Matěje. A od tety Andrejky. Celé psaníčko bylo v tzv. Mucha stylu. Udělalo mi radost, děkuji! Libor

Před pár dny jsme s Torinkou prošly Václavskou pasáží dolů na metro, tak jsem se jí opatrně zeptala, kolem jaké to budovy jdeme. Nejen, že ji celkem správně pojmenovala, ale na doplňující otázku odpovídala za použití slov atom, jádro a pod. velmi květnatě až do metra.

 Ahoj Libore, díky za prima odpoledne! Znovu a znovu žasnu nad Tvým vypravěčským uměním! Příběh Wintonových dětí už mě dojal mnohokrát, dokonce ho Ondra měl jako téma školního divadelního představení, ale Ty jsi zase našel nové facety a způsob, jak nás zasáhnout! A ještě ta Stabat Mater od Dvořáka v pozadí… A to ležérní popíjení fanty v prostorách Fantovy kavárny, to byl tedy majstrštyk! 🙂

Říjnová procházka nás zavedla do Emauz. Z procházky jsem měl zpětnou vazbu od samotných dětí, o kterých se rozepsaly jejich maminky: „Děkujeme za sobotní procházku. Byli jsme poprvé a Jonáš byl nadšený. Je rozhodnut si procházku Prahou s Vámi někdy opět zopakovat.“ Nebo: „Františce se Emauzy moc líbily, napsala si o nich dokonce do svého turistického deníčku.“ A do třetice: „Dobrý den, Libore, Jeník mi včera říkal, že Zuzi (jeho mladší sestra, která tentokrát chyběla) včera přišla o hodně! :-)“

Na konci 1. stupně je u nás ve škole zvykem, že se děti loučí nějakým vystoupením. Moji páťáci se té představy stále zarputile drží a už půl roku píší scénář, ve kterém chtějí zavzpomínat na své zážitky z každého roku. A chtějí tam dám jako jeden ze zážitků procházku s Vámi. Zkrátka a dobře, stal jste se jedinou procházkou součástí velkého literárního díla.“

Libore, naše Mařenka, pravda, trochu už není dítě, ale dorostla do věku, kdy se nestydí jít na akce pro děti a užívá si to s námi. Jeník se také těší a nejmladší Františka k mé radosti vzpomíná na různé momenty z procházek a i si o ní ráda čte. Z pozice rodiče moc děkuji, máte to didakticky perfektně zvládnuté. Dokážete odolat pokušení zahltit publikum informacemi, zasazujete věci do kontextu, ukazujete souvislosti. Díky moc, letí to hrozně rychle a za procházky jsem moc vděčná. Když jdeme po Praze, nebo i mnohdy v různých jiných souvislostech se nám vynořují samé milé vzpomínky. Děkujeme.

O víkend jsem jela s dětmi kolem Čechova mostu a chtěla jim říct zajímavost ke kapli. Ale děti hned spustily: „Mamí, to my přece dávno víme. Od Libora.“ Takže díky Vám, a opravdu zejména díky Vám, jsou moje děti o památkách a Praze dobře informované a já jen překvapeně poslouchám!

Nejvíce mě bavily procházky po Praze, protože Libor byl prostě super! Na projektu jsem se naučila například styl kubismus, nové pověsti a naučila jsem se všímat si detailů. Nejvíce mě bavilo poslouchat pověsti, protože to bylo napínavý. Nejvíce mě zaujala kubistická lampa, protože jsem nevěděla, že to existuje.
Na projektu jsem se dozvěděl víc věcí o Praze, třeba historii a příběhy od Libora. Nejvíce mě zaujaly procházky s Liborem, protože byl vtipnej a řekl nové věci a historii. … Až příště půjdu do Prahy, tak se budu víc koukat na sochy nebo stavby.
Naučil jsem se hodně příběhů, jak pravdivých, tak i pověstí. Nejvíce mě zaujaly procházky s Liborem, protože to bylo zajímavý a zábavný. … Až příště půjdu do Prahy, tak provedu mámu nebo tátu a všechno jim vysvětlím a budu Prahu vnímat jinak.

Pane Peprný, aniž bych se Maxíka ptala, sám mi řekl, že ho překvapilo, že procházka byla takhle dobrá. Myslím, že použil i slovo super. 🙂 Byli jsme párkrát na různých prohlídkách a to většinou protrpěl. Byl přehlcen informacemi a brzy ho to unavilo. S Vámi se dokázal soustředit, protože Váš výklad je více směřovány na děti. Moc Vám děkujeme a v červnu bychom rádi šli taky, tedy pokud máte ještě místo…