PP – PROCHÁZKY PRO (PŘED)ŠKOLÁKY
PEPRNÉ PROCHÁZKY JSOU URČENÉ PRO DĚTI (NEJLÉPE VE VĚKU 5-11 LET) S DOPROVODEM. TRVAJÍ 90-120 MINUT, BĚHEM KTERÝCH SI POVÍDÁME A OBJEVUJEME SPOLU MÍSTA V PRAZE, KTERÁ ZA TO STOJÍ. PROCHÁZKY SE ODEHRÁVAJÍ JAK VENKU, TAK V INTERIÉRECH, KAM SE BĚŽNĚ ČLOVĚK NEDOSTANE. POVÍDÁME SI FAKTA, ALE TAKÉ POVĚSTI A LEGENDY. A POKUD SE S NÁMI VYDÁTE ZNOVU, ODVOLÁVÁME SE ČASTO NA TO, CO JSME VIDĚLI POSLEDNĚ. VŠE JE PŘIPRAVOVÁNO HLAVNĚ PRO DĚTI.
PEPRNÁ PRAHA – KAŽDÝ MĚSÍC JINÝ CÍL.
2024
PPP – PRAGER PŘEMĚNIL PIAZZETTU (NOVÁ SCÉNA NÁRODNÍHO DIVADLA)
PPP – PRVNÍ PRŮMYSLOVÁ PREZENTACE (KLEMENTINUM – NKP)
PPP – POCHOVANÝ PLASTIC PEOPLE (MALVAZINECKÝ HŘBITOV)
PPP – POCTA PROFESORU PATOČKOVI (PARK MAXE VAN DER STOELA)
PPP – PEVNOSTNÍ PARAMETRY PŘEMOSTĚNÍ (ŠTVANICKÁ LÁVKA)
Červnová procházka nás zavedla na Štvanickou lávku přezdívanou HolKa.
P – Příběh
Je to méně než rok, kdy se otevřela nová lávka přes Vltavu. Pražané ji přezdívají HolKa, ovšem správný název je Štvanická lávka. Bylo mi jasné, že bychom si tuto část Prahy mohli také představit a lávka tak bude hlavním tématem.
Začali jsme v Holešovicích. Děti pojem jatka znají, ale při pohledu na to, jak vypadaly tehdejší pavilony uvnitř, se celkem divily. Zastavili jsme se u budovy Burzy, která se bude za pár měsíců otevírat. A z dálky se podívali na vodárenskou věž.
Další naše zastávka se odehrála u tramvajové zastávky. Vysvětlili jsme si, proč se místní bar jmenuje Vrrrrátnice, která budova tu dříve stála a k čemu sloužila ta, která zbořena nebyla. Pro děti byly nejzajímavější sochy u vchodu do tržnice, které představují původní zaměření celého areálu – obchod a jatka.
A to jsme už překročili koleje a vylezli jsme na lávku. Naší pozornosti neuniklo nic – od zvířecích motivů na konci zábradlí po spáry mezi jednotlivými díly, skryté osvětlení, kloub v lávce, který se aktivuje při povodni, věnování dvěma učitelům či sochu stojící na ostrově Štvanice.
Ostrov jsme si částečně prošli, na lávku se podívali z boku a vysvětlili jsme si, co vše bylo třeba brát v úvahu při projektování lávky. Naše kroky zamířily k tenisovému areálu, kde jsem dětem představil pána, který má na svědomí realizaci většiny sportů v tehdejší Praze.
Na karlínské straně jsme uprostřed moderních budov vzpomínali na znalosti ze školy týkající se veletoků. Jedna budova se jmenuje Mississippi, další Amazon, Danube či Nil.
V poslední budově, v pojišťovně Kooperativa, jsem účastníky před rozloučením upozornil na galerii v prvním patře. A k mé radosti se tam mnozí vydali. Prostor je zdarma, tak proč toho nevyužít.
P – Prohlédnuto
Holešovická tržnice, Štvanická lávka, ostrov Štvanice, Negrelliho viadukt, budovy v River City, budova pojišťovny Kooperativa.
P – Poděkování
Velkým zdrojem pro procházku bylo video od architekta Adama Gebriana, které natočil s autory lávky – s Petrem Tejem a Markem Blankem.
PPP – POSTOUPENÍ POZEMKU POUSTEVNÍKŮM (AUGUSTINIÁNI U SV. TOMÁŠE)
Květnová procházka nás zavedla k augustiniánům na Malou Stranu
P – Příběh
Praha je plná krásných hotelů a místní se ne vždy dostanou dovnitř. Ovšem u hotelu Augustine, kde pracují moc milí lidé, toto neplatí. Díky jedné mamince jsem se spojil s pánem, který zařídil návštěvu a navíc nám byl k dispozici pro otázky. Dostalo se nám milého a uctivého zacházení.
Nicméně procházka začala ve Valdštejnské zahradě. Připomněli jsme si Albrechta z Valdštejna a upozornil jsem na nedalekou krápníkovou stěnu. Za chviličku totiž budeme v ní – z druhé strany.
Cestou do hotelu jsme si ukázali další zahradu – Vojanovy sady. A vysvětlili jsme si, proč je stanice Malostranská laděna do zelena. Na Malé Straně je totiž jedna zahrada vedle druhé.
A už nás vítá zaměstnanec hotelu. Jdeme nejdříve do podzemí, kde je slavná pivnice U Svatého Tomáše. Ještě před procházkou jsem podnik navštívil, abych mohl účastníkům procházky prozradit, jakou nabídku má vyhlášená hospoda. Ovšem návštěva prostor není spojena jen s alkoholem a jídlem. Děti dostanou úkol najít na umělé stěně žábu a hada. Děti hledají, zatímco rodiče se zájmem otevírají nápojový lístek.
Návštěvu hospody si můžeme dovolit, protože ještě není oficiálně otevřeno. Další zastávkou je nádvoří se slunečními hodinami. Je na nich vtipný latinský nápis, který nás informuje, že když sluníčko nesvítí, hodiny nejdou. A pak skrze luxusní bar, kde jsou na stropě znaky augustiniánů, se dostáváme velkými dřevěnými dveřmi přímo do srdce augustiniánského kláštera.
V jedné kapli si pustíme audioukázku povídky od Jakuba Arbesa – Svatý Tomáš. A hned po ní se do tohoto malostranského chrámu vydáme. Obdivujeme strop a hledáme symbol hořícího srdce. A na stropě si vysvětlíme malby, které ilustrují život svatého Augustina.
Odcházíme na ulici, abychom za nedlouho opět vstoupili do dalšího kostela – svatého Josefa. Představujeme si průčelí, obrazy a sochy uvnitř. Následuje povídání o řádu karmelitánů a karmelitánek. Opomíjený kostel u menší Josefské ulice nám v poznávání Prahy nesmí chybět.
P – Prohlédnuto
Valdštejnská zahrada, Letenská ulice, MF ČR, hotel Augustine – pivnice, nádvoří, bar. Augustiniánský klášter – křížová chodba, kaple sv. Barbory a kostel sv. Tomáše. Prampouch v Letenské ulici a kostel sv. Josefa v Josefské ulici.
P – Poděkování
Velké poděkování patří Ditě Šindlerové, která mě propojila s hotelem Augustine. Z hotelu musím zmínit pana Michala Piláta, hlavního concierge, který se o nás staral luxusně. Dále si poděkování zaslouží otec Juan, který souhlasil s návštěvou kláštera a byl velice ochotný při plánování procházky, kterou jsem řešil už od prosince předchozího roku. A navíc nám povolil vstoupit do kaple a pustit si v ní audioukázku. Poslední díky patří Sestře Tarzícii, která byla mojí spojkou v kostele sv. Josefa. Spousta dobrých lidí přispěla k tomu, že se procházka povedla.
PPP – PAŠIJOVÉ PŘÍBĚHY PÁNA (KŘÍŽOVÁ CESTA NA PETŘÍNĚ)
Březnová večerní procházka nás zavedla ke křížové cestě na Petříně
P – Příběh
Procházky probíhají přes den, ale už se mně několik let honilo hlavou, jaké by to bylo, kdybych udělal procházku za tmy. Ale večer je už zima a v létě je zase tma až hodně pozdě. Ovšem v jeden den nastaly velice příhodné podmínky.
Byl konec března, Velikonoce. Já zůstal v Praze a na tuto dobu bylo nezvykle teplo. A letní čas se měl změnit už za dva dny. Nejlepší okamžik využít zimní čas na příjemný podvečer a realizovat procházku, která se bude týkat ukřižování Ježíše Krista.
Začali jsme u lanové zastávky Nebozízek. A tematicky se věnovali tomu, kdy Ježíš vstupuje do Jeruzaléma. Vyhnání kupců z chrámu, poslední večeře, peripetie s Jidášem, zatčení, mučení, role Piláta Pontského, zastavení na křížové cestě, ukřižování, uložení do hrobu, zmrtvýchvstání, interakce s některými apoštoly, nanebevstoupení, seslání Ducha svatého.
Procházka nám hezky navazovala na povídání o Ježíškovi, které proběhlo v prosinci a týkalo se rodičů Ježíška, jeho narození a jeho prvního zázraku.
Ale aby povídání nebylo jen o Ježíškovi, zastavili jsme se například u Jaroslava Vrchlického, kde jsme si pustili ukázku z jeho básně, nebo jsme se zadívali na Petřínskou rozhlednu. Mimochodem, víte, proč se Petřínu říká Petřín? I to jsme si prozradili.
P – Prohlédnuto
Petřínský svah, zastávka Nebozízek, Petřínské terasy, socha Jaroslava Vrchlického, promenáda Raoula Wallenberga, křížová cesta, kaple Božího hrobu, Petřínská věž.
P – Poděkování
Počasí, které to tak hezky zařídilo.
PPP – PORTRÉT PABLA PICASSA (VELETRŽNÍ PALÁC)
Březnová procházka nás zavedla do Veletržního paláce
P – Příběh
Dalším objektem, který je pod správou Národní galerie, je Veletržní palác. A jako obvykle i sem jsem se hodně těšil. Výtvarné umění mě baví a představovat ho dětem je prostě skvělá záležitost.
Veletržní palác je však obrovskou budovou. Na co se zaměřit? Nejvíce mě bude bavit stálá expozice 1796–1918: Umění dlouhého století. A tak jsem do budovy zašel si připravit materiály.
Opět jsem měl štěstí na zaměstnance NG. Dostal jsem skvělé tipy na videa, která vznikla v covidové době. A navíc si lze galerii projít i virtuálně. Takže materiálů ke studiu bylo více než dost.
Začali jsme před budovou, kde jsme zmínili jak funkcionalismus (mimochodem se jednalo o třetí funkcionalistickou stavbu v řadě, o které jsme si na procházkách povídali), tak požár i lokalitu Holešovic. A pak hurá dovnitř.
Ve čtvrtém patře jsme si zopakovali pravidla slušného chování a sedli jsme si před první obraz. U Podobizny kováře Jecha jsme se zaměřili na detaily na obraze, u dalšího autoportrétu na osobu malíře a u dalšího obrazu jsme se věnovali výtvarným technikám. Aby v další místnosti děti automaticky poznaly obraz Pabla Picassa.
U známého obrazu Já, portrét – krajina děti hledaly nesrovnalosti, které na obraze jsou. A snažily se poznat, v jaké zemi a v jakém městě se odehrával děj obrazu. V místnosti, kde byly pražské motivy, jsme si připomněli, jak se Praha mění a co se dochovalo už jen na obrazech, protože v reálu už určité lokality vypadají jinak.
Pustili jsme se do detektivní práce u obrazu Vražda v domě, kde děti popisovaly, co mohlo předcházet tragické události. A zopakovali jsme si naše rané dějiny u obrazů se svatou Ludmilou či Přemyslem Otakarem II.
Nestačili jsme všechno. A to je dobře. Do Veletržního paláce se opět rádi vrátíme.
P – Prohlédnuto
Stálá expozice 1796–1918: Umění dlouhého století.
P – Poděkování
Paní Jitce Handlové za propojení s příslušnými zaměstnanci Veletržního paláce, paní Haně Rosenkrancové za odkazy na skvělá videa, paní Zuzaně Gabriel za organizační zajištění a paní Alici Němcové za její představení některých obrazů, které jsou k dispozici na YT.
PPP – PALÁC PODPORUJE POMÁHÁNÍ (PALÁC UNITARIA)
Únorová procházka nás zavedla do paláce Unitaria v Karlově ulici
P – Příběh
V Karlově ulici, poblíž Karlova mostu, stojí palác Unitaria. Už jednou jsme kolem něj šli, když jsme za covidu ulicí procházeli. O paláci jsem tenkrát jen řekl, jak se jmenuje, a podívali jsme se na erb v průčelí. To jsem ještě nevěděl, že mě v budoucnu bude kontaktovat jedna maminka, která v paláci začne pracovat. A protože maminka zná Peprnou Prahu, navrhne mi, zda nechceme s dětmi prozkoumat tento zajímavý objekt. No jasně, že chceme!
Procházku ale začínáme na Smetanově nábřeží. Zmíním se o mistrovi, po kterém se nábřeží jmenuje, v dálce vidíme jeho sochu i muzeum. Smetana se touto dobou skloňuje všude možně. Aby ne, když má přesně za týden dvousté výročí narozenin.
Sraz máme na křížení ulic Karoliny Světlé a Náprstkovy. Je logické, že si musíme představit i tyto osobnosti, které se nepotkávají jen tady v rámci ulic, ale potkaly se i v životě. A co víc – něco spolu založily.
To už vstupujeme do hotelu Mozart, kde nám dovolili, abychom jím prošli na Anenské náměstí. Připomeneme si jména jako Mozart, Casanova či Václav Havel. A děti seznámím jak se současným využitím objektu, tak i s dobou, kdy v domě bydlela nejlepší kamarádka mé sestry. To jsme ještě oba chodili na nedalekou základku. Kdy? Téměř před čtyřiceti lety – neskutečné.
Na Anenském náměstí se zastavíme u pamětní desky od Davida Černého, která je věnována Václavu Havlovi. David Černý má na svědomí i zajímavý objekt na rohu divadla Na zábradlí. Nakoukneme jak do domu, kde žil svého času Johannes Kepler. A objevíme se i na dvoře domu, který v současné době využívá baletní soubor Národního divadla. Dříve tu byl klášter. A k němu se pojí jedna legenda.
Ve druhé půlce procházky se konečně dostáváme do paláce Unitaria. A díky velké laskavosti místních ho prolezeme horem dolem. Začneme v suterénních prostorách, pokračujeme do velkého sálu, do prostor kanceláří, na venkovní terasu. Něco si řekneme k unitářům, představíme si jejich logo a zaměříme se na současnou aktivitu místního komunitního centra.
P – Prohlédnuto
Hotel Mozart, Anenské náměstí, dům U Francouzské koruny (bydliště J. Keplera), bývalý dominikánský klášter, palác Unitaria – sklepy, sály, kancelář a terasa.
P – Poděkování
Unitářům, konkrétně Kristýně Ledererové, která nás měla na místě na starost. Barboře Procházkové, která dostala nápad na návštěvu paláce. I ona se o nás moc hezky na místě starala. Daniele Růžičkové a Jiřímu Bryndovi z hotelu Mozart, kteří nejen že souhlasili s naší návštěvou, ale nabídli mi i soukromou prohlídku hotelu.
PPP – PENÍZE, PŮJČKY, POHLEDÁVKY (VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ)
Lednová procházka nás zavedla na Vysokou školu ekonomickou
P – Příběh
První procházka v novém roce znamená hledání interiéru, kde se nejen ohřejeme, ale zopakujeme si vše podstatné, co jsme v minulém roce viděli. Je tedy třeba navštívit místo, kde se může promítat.
Už nějakou dobu jsem přemýšlel o své alma mater – tedy Vysoké škole ekonomické na Žižkově. A protože se ve své práci setkávám s některými vyučujícími z mé školy, slovo dalo slovo.
Sraz si dáváme na náměstí W. Churchilla. K mému překvapení ho děti nepřečtou jako „Churchil“, ale správně jako „Čerčil“. Jsou šikovné. Nepředstavujeme si ho pouze jako státníka, ale i jako nositele Nobelovy ceny za literaturu. A víte, děti, jak se jmenuje ulice, která jde kolem náměstí nahoru? Seifertova. A víte, kdo byl Jaroslav Seifert?
Přesouváme se do paláce Radost, který v době mého studia nesl na fasádě název Dům odborových svazů. Máme dovoleno vstoupit, máme dovoleno nahlédnout do zasedačky, do bývalých komůrek, odkud se dříve telefonovalo. A také můžeme vstoupit do nákladního výtahu. Proč? Jedeme až na střechu. Výhled je úchvatný. Dolů jdeme pěšky – všech dvanáct pater.
A už vstupujeme do areálu Vysoké školy ekonomické. Máme možnost nahlédnout do kulaté, nově opravené auly. Co děláme uvnitř? Připravil jsem si báseň od Jaroslava Seiferta. Jdeme do druhé auly – té největší. Vyprávíme si o promoci a také o tom, co se na škole studuje. Ve třetí aule, nejnovější, si už jen povídáme, že celá budova během mého studia ještě neexistovala. A pak přesun do učebny, kde je už nachystaná prezentace.
V minulém roce proběhlo celkem deset témat, mám tedy pro děti připraveno 50 otázek. A odpovědí, kdyby náhodou nevěděly. Ale ony ví, připravovaly se dobře. Tak jako tady (někdy) já před dvaceti lety.
Ten čas ale letí!
P – Prohlédnuto
Náměstí W. Churchilla, palác Radost – zasedací místnost, střecha, výtah a schodiště. Vysoká škola ekonomická – Nová budova a Rajská budova, včetně tří aul a jedné učebny.
P – Poděkování
Lektorům z VŠE – Ing. Kouřilové a prof. Pěluchovi za správné nasměrování a předjednání naší návštěvy. Dále panu Bc. Janu Sláčalovi, který se mnou vše předem domluvil a na místě se o nás staral. V paláci Radost jsem poznal Helenu Koskovou, která mě velice mile přijala a dovolila nám téměř vše, co jsme mohli v paláci dělat a vidět. Jedním slovem – Radost! V neposlední řadě paní Miroslavě Mayerové z České národní banky, se kterou jsem před procházkou konzultoval některé své body.